Naši legionáři
Vzpomínka legionáře Františka Tyrychtra
Začátkem měsíce května 1918 odjížděl náš 8. jezdecký pluk z ruské fronty na frontu italskou, tehdy již bez koní jako pěchota. Ve městě Tridentu jsme vystupovali a pochodovali do města Levika - Galdonáca a odtud na pekelskou frontu italskou pod Monte Roveretem, kde se říkalu u 7mi obcí nedaleko města Assiága, kde jsme vystřídali maďarský rozbitý pluk.
Již druhý večír naše 1. eskadrona byla vyslána na polní stráž. Italská fronta byla proti nám rozvinuta ve skalnatém a lesnatém teréně ve vzdálenosti asi 250 kroků. Ale jakmile jsme se na polní stráži rozestavili kolem 10 hod. večerní bylo na nás voláno z italské strany: "Bratři Češi a Slováci, odhoďte zbraně rakouské a pojďte k nám." Byli jsme velice překvapeni, že slyšíme české volání z italských zákopů a dokonce ještě více, když před námi asi na 80 kroků spustila harmonika za zpěvů Kolíne, Kolíne, a Má roztomilá Baruško. Velitel naší polní stráže podporučík Schlossberg, zarytý Němec Vídeňák, trochu česky uměl, když slyšel z italské strany takovou českou propagandu, běžel rychle zpět do kaverny k telefonu a telefonoval na dělostřelecké velitelství, aby ihned zahájilo palbu na italské zákopy, že na naše vojáky křičí a zpívá nějaký český ksindl a střílí na nás z pušek letáky československé samostatnosti.
Ihned rozhovořili se rakouské baterie a obstřelovaly určený terén, ale z italské strany dostaly ihned pořádné odpovědi. Sotvaže rakouské baterie umlkly, spustily znovu harmoniky dvě a dokonce celá vojenská hudba a nakonec zahrála "Kde domov můj", což se opakovalo každé noci. Úžasná to propaganda pro nás, Čechy, náš pluk byl více český než německý. K ránu vracíme se z polní stráže dosti vesele po tom českém koncertě z italských zákopů. V kaverně se my Češi scházíme do jednoho koutu a rozjímáme potichu, co se to děje na italské straně, české volání, české písně, česká hudba, zákopy zasypány českými letáky z italských letadel. Tu a tam jsme již slyšeli, v Tridentu, v Leviku, v Goldonáci, od jiných pluků, že v italském vojsku jsou čs. legie a bojují proti Rakousku, dokonce, že již byli nějaký zajati a jako vlastizrádci oběšeni. Fronta zde byla k nevydržení, denně hodně mrtvých, raněných a zákopy naše stále zasypávány granáty a šrapnely a proto naše touha byla, jak jen se dostat na druhou stranu do zajetí.